Motto: V životě můžete dosáhnout čehokoliv, máte-li odvahu o tom snít, inteligenci vytvořit plán  a vůli dotáhnout ten plán do konce

 

POZNEJTE  6  OSVĚDČENÝCH TIPŮ, JAK DOSÁHNOUT USKUTEČNĚNÍ SVÝCH SNŮ

 

Pa030023(2).jpg

Můj příběh

Jmenuji se Břetislav Buchta a rozhodnul jsem se „jít s kůží na trh“ a napsat svůj životní příběh.

Ten by se dal rozdělit do dvou naprosto odlišných kapitol.

První období trvalo zhruba do roku 1994. Netvrdím, že bych se měl špatně. Měl jsem výborné rodinné zázemí, svoje koníčky, ve škole skvělý prospěch. Jen jsem byl odmalička hrozně nesmělý, bál jsem se veřejně vystupovat (léta jsem hrál na housle), doslova noční můrou pro mne bylo, když jsem měl něco vyřídit či s někým jednat. Jakákoliv komunikace s lidmi pro mne byla psychickým traumatem.

Tomuto problému se v odborných pojednáních říká sociální fobie. Jak jsem se dočetl, důsledkem bývá menší či větší míra sociální izolace, takový člověk nemůže využívat svůj potenciál. Proto obvykle nedosáhne svého maxima ani ve vzdělání, ani ve svém profesním uplatnění. Celková kvalita života takových lidí je velmi snížena a kolikrát situace končí různými závislostmi (zejména na alkoholu), případně i sebevraždou.

I mne se týkaly některé z výše uvedených problémů. Nepustil jsem se kupříkladu do studia vysoké školy, třebaže přihlášku už jsem měl v ruce a byli jsme se dokonce do školy podívat. Prostě jsem si nevěřil. 

Také svůj potenciál jsem dlouho nedokázal využít. Trápil jsem se v zaměstnání, kde bylo špatné finanční ohodnocení, práce mne nijak nemotivovala, kolektiv mi také moc neseděl.

Výsledkem bylo, že jsem začal mít časté zdravotní problémy, a vyvrcholilo to vředem na dvanáctníku. Navíc mi podnik nechtěl přidělit platovou třídu, na kterou jsem měl nárok.

Krok, který změnil můj život…

Proto jsem se jednoho dne rozhodnul, že využiji první vhodné příležitosti a své povolání opustím. A také, že se pokusím radikálně změnit svůj život.

První alternativa se objevila zhruba po půl roce. Naskytla se možnost zůstat u železnice a jít na „traťovku“ do funkce mistra. Naprostá většina lidí (včetně otce, který na dráze již léta dělal) mi tuto možnost vymlouvala, jelikož znali skladbu lidí, která tam tenkrát byla zaměstnána. Já jsem však chtěl zůstat u železnice, kterou jsem vždy měl rád, a nějakým způsobem mne neustále přitahovala.

V lokomotivním depu mne začali přemlouvat a najednou se našla i vyšší třída, ale já jsem už byl rozhodnutý.

Začátky v novém působišti rozhodně nebyly jednoduché. Problematika byla naprosto jiná než u lokomotiv, které jsem znal. Řada starších pracovníků „nebrala“ mladého mistra, který navíc přišel z depa. Jeden z dělníků mi dokonce dvakrát vyhrožoval zabitím. Avšak držela mě důvěra, že ty lepší chvíle určitě přijdou.

Důležité bylo nevzdat se a jít dál…

Vytrval jsem a po deseti letech mistrování jsem dostal důvěru a byl jmenován vedoucím menšího střediska.

Počátek nebyl zrovna procházkou růžovým sadem. Musel jsem se naučit vést kolektiv, což nebylo pro člověka, který byl ještě před pár lety těžký introvert, vůbec jednoduché. Bylo nutné se naučit řadu nových věcí. Navíc předchozí vedoucí byl dlouhodobě nemocný a takřka celou dokumentaci střediska bylo nutné předělat a aktualizovat. Zpočátku jsem často zůstával v práci déle, abych vše zvládal.

Vůbec mi to nevadilo. Věřil jsem, že přišla moje odměna za to, že jsem vydržel. Třebaže vedoucí funkce sebou přinesla řadu těžkých chvil, byl jsem vděčný za dobrý kolektiv a práci, která mne naplňovala a bavila. A tak je tomu do dnešních dnů.

Také jsem se rozhodnul zbavit své fobie z jednání s lidmi. V mnohém pomohla dvouletá vojenská služba, která mi dala hlavně fyzickou kondici a psychickou odolnost. Avšak ten hlavní problém zůstal.

Hrůzná pro mne byla představa, že by mě měli „zkoumat“ psychologové a psychiatři a cpát do mě nějaké „oblbováky“. Věřil jsem, že si dokážu pomoci sám. Těch způsobů, které jsem zvolil, bylo více, ale ten nejradikálnější byl ten, že jsem se nechal přesvědčit svým kamarádem a kandidoval v komunálních volbách. Ještě dnes jasně vidím, jak jsem „blekotal“ na prvním předvolebním shromáždění.

Nevěřil jsem, že budu zvolen, leč stalo se a mi bylo navíc nabídnuto místo v obecní radě.

Největší „zkouška ohněm“ přišla za několik let, kdy jsem byl navržen na kandidátku do poslanecké sněmovny, a přesvědčili mne, abych promluvil z řečnického pódia dvakrát před několika desítkami (či možná stovkami) lidí na náměstích.

Srdce jsem cítil až v hrdle… ale zvládnul jsem to. Tehdy jsem věděl, že jsem zvládnul i tuto z největších zkoušek svého života. 

Sny, které mne „držely nad vodou“…

Už od počátku boje s mými slabinami a fobiemi mi bylo jasné, že potřebuji nějakou „vodu, která by mne držela nad vodou“, jak se zpívá v nádherné písni Jožo Ráže, který též musel svést svůj životní boj po havárii.

Kromě rodiny to byly mé sny, které mi jen neležely v hlavě, ale jež jsem postupně realizoval. Byly pro mne vedle mé rodiny a víry tím hlavním motorem, který mne táhnul (a táhne) k naplněnému, spokojenému a zdravému životu. Ano, schválně píši i zdravému, jelikož můj „přerod“ v jiného člověka mi kromě radosti přinesl i zmizení předešlých zdravotních problémů a již 20 let jsem neměl nemocenskou.

Rád bych své myšlenky a rady předal dál…

Za léta jsem získal řadu cenných zkušeností a poznatků. Nechával jsem si je povětšinou pro sebe a zřejmě by tomu tak bylo i nadále, kdybych se na sklonku roku 2014 nepustil do psaní. Napsat a vydat knihu byl jeden z mých snů, avšak knížky jsem samozřejmě nepsal a nevydával pro sebe, ale pro lidi, abych je potěšil.

Před časem mne napadlo, že bych kromě svých knih mohl nabídnout i své zkušenosti, které jsem získal za těch více než 20 let, kdy jsem hledal sám sebe, svoji obnovenou životní pohodu a své zdraví.

Mnoho jsem toho přečetl, vyslechl a zažil na své kůži. Dnes už vím, jak si plnit své sny, učinit svůj život spokojenější, jak si udržet zdraví a naučit se komunikovat a vycházet s lidmi. Kdo je ochoten naslouchat, rád mu poradím.

Proto je zde můj blog a já jsem tu pro Vás…

P_20150727_110521.jpg
DSC_7033.jpg

6 tipů k šťastnějšímu životu

Nečekejte, až vám život proklouzne mezi prsty, a pusťte se do splnění svých snů

 

6 UŽITEČNÝCH TIPŮ, JAK NESNÍT O SVÉM ŽIVOTĚ, ALE ŽÍT SVÉ SNY

Motto: Nezměníte politiku, jiné lidi, ani počasí, ale můžete změnit sebe. Třeba i tím, že se pustíte do plnění svých snů.