Motto: V životě můžete dosáhnout čehokoliv, máte-li odvahu o tom snít, inteligenci vytvořit plán  a vůli dotáhnout ten plán do konce

 

POZNEJTE  6  OSVĚDČENÝCH TIPŮ, JAK DOSÁHNOUT USKUTEČNĚNÍ SVÝCH SNŮ

 

Osudové přátelství koně a psa

golden-retriever-1342257_640.jpg

Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit. Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel, a kůň psovi nechával část svých přídělů sena. Měli se tak rádi, že oba umřeli hlady.

Když jsem ten krásný „zvířecí“ příběh před časem četl, uvědomil jsem si, nakolik je poučný i pro nás, pro lidi.

Přiznám otevřeně, že nejsem odborník na zvířecí říši a nevím tedy, nakolik jsou schopná si druhově odlišná zvířata (v našem případě kůň a pes) porozumět. Avšak ty možnosti zřejmě budou dost omezené, o čemž vypovídá i tragické rozuzlení příběhu.

U nás lidí je situace naprosto odlišná. Máme dostatečnou slovní zásobu pro komunikaci o jakémkoliv tématu, možnost použít mimiku i intonaci hlasu. Zdálo by se tedy, že jsme předurčeni k tomu, abychom se ve většině situací dokázali domluvit, popovídat si o svých přáních a postojích, vyjasnit si své názory, případně dojít k oboustranně přijatelnému kompromisu.

Bohužel svět kolem nás vypovídá úplně o něčem jiném. Jeden příklad za všechny – takřka každé druhé manželství se rozpadá.

Je to smutné, že? Lidé, kteří se ještě před nějakým měsícem či rokem milovali, si najednou nemohou přijít na slovo, u soudu na sebe házejí tu největší špínu, jsou schopni se zranit a v extrémních případech i zabít toho druhého…

Ano, určitě jsou situace, kdy oba po čase prvotní zamilovanosti zjistí, že mají odlišné názory na život, rodinu, že k sobě charakterově moc nesedí. Ale myslím si, že ve velkém procentu těchto ztroskotaných manželství je důvod jejich odcizení a rozkolu právě v neschopnosti spolu rozumně komunikovat. Tedy neposlouchat a neprosazovat jen své názory, ale dokázat vyslechnout i toho druhého, pochopit jej i jeho motivy, samozřejmě většinou přidat i potřebnou dávku tolerance.

Příklady ze skutečného života

Povím vám životní zkušenosti dvou lidí, se kterými jsem se za léta potkal. S jedním pracovně, s tím druhým při turistice.

Kamaráda z bývalého zaměstnání znám jako hodného a charakterního chlapa. S ženou si postavili domek, přišly děti a zdálo se, že mají harmonické manželství. Akorát jej mrzela jedna věc. Velmi rád hrál kuželky a s kamarády chodili trénovat a během sezóny hrát zápasy. S manželkou se domluvil, že během stavby toho nechá a bude pokračovat, až bude domek hotový. Jeho žena mu slíbila, že potom proti jeho kuželkám nebude mít námitek.

Svůj slib nedodržela. I po dostavení domku stále něco vymýšlela tak, aby měl stále práci doma a na kuželky neměl čas. Jak mi řekl – i kdyby jeden den přeházel kupu písku na jednu stranu a další den zase zpět, jeho žena prostě byla spokojena jen tehdy, když mimo zaměstnání byl doma a vyvíjel nějakou činnost u domu. Měl svoji hypotézu – jeho manželka měla prostě zakódováno, jak to bylo u nich doma. Její tatínek přišel z práce, najedl se, oblékl zase montérky a šel dělat něco v domě, nebo kolem něj. A jeho dcera zřejmě nabyla dojmu, že tak by měl každý muž „fungovat“…

(Zde dodávám, že nemám nic proti tomu, když někoho koníčkem a způsobem odreagování je zvelebování svého bydlení, kutání se v hlíně, chov domácího zvířectva apod. Naopak – člověk by měl odpočívat či relaxovat způsobem, který jej baví).

Jelikož jsem změnil profesi a začal pracovat jinde, kamaráda jsem potkal až po letech. Vypadal nějak unaveně a nezdravě. Optal jsem se jej, zda ještě hraje kuželky. Řekl, že už ne. Několikrát se pokoušel manželku umluvit, avšak vždy bezúspěšně. Potom se mi svěřil, že začíná mít závažnější problémy se srdcem a je otázkou, zda kvůli tomu bude moci i nadále vykonávat svoji profesi (strojvedoucí).

Myslel jsem si, že bude kriticky mluvit o své ženě, která mu vzala jednu z jeho radostí. Nicméně stále o ní mluvil velmi hezky, akorát jej mrzelo, že mu nedopřeje trošku zábavy a odpočinku při jeho náročném povolání.

Možná jste už slyšeli o pořekadle: „Vezmi muži jeho koníčka (koníčky) a vezmeš mu tím i radost ze života.“ Příběh mého kamaráda ukazuje, že pokud nejsou práce a stres dostatečně kompenzovány odpočinkem a relaxací, může se to projevit i na zdraví. Tohle samozřejmě platí i pro ženy.

Moje druhá, naprosto odlišná zkušenost  

Během jednoho turistického výletu jsem v Prostřední Bečvě narazil na staršího muže, se kterým jsme měli chvíli společnou cestu. Rozpovídali jsme se a on mi řekl, že jde za svým známým do sousední Bečvy. Optal jsem se jej, jestli jeho žena nechtěla jít s ním.

„Kdepak,“ odpověděl. „Koníčkem mojí ženy je pletení a háčkování, a je nejraději, když může sedět doma u krásné hudby a věnovat se svým zálibám.“ Pověděl, že jeho manželka vyrábí hlavně pletené papuče a že už zásobila půlku vesnice. A ještě dodal, že je ráda, když on vyrazí někde do hor či za kamarády a ona má doma klid na svoji tvorbu. Prostě, že si navzájem tolerují své koníčky a i díky tomu mají nádherné harmonické manželství. Samozřejmě že si nacházejí čas i na společné chvilky a aktivity. Jak krásně ten muž hovořil o své ženě, to jsem od toho dne snad ještě nezažil.

Jelikož jsem byl tenkrát ještě svobodný, popřál mi hodnou a hlavně tolerantní ženu…

Je třeba něco dodávat?

Myslím, že z obou příkladů naprosto čiší, jak vzájemná komunikace, pochopení mentality toho druhého a tolerance rozhodují o spokojeném soužití partnerů, jejich zdraví, i o tom, zda jejich manželství překoná všechny těžkosti a nástrahy. Anebo se naopak dostane do neradostné statistiky rozvrácených rodin.

Možná nyní namítnete, že partnerský soulad nestojí jen na umění spolu komunikovat. Naprosto souhlasím. Nicméně stojím si za svým názorem, že vzájemná schopnost naslouchat si a brát v úvahu i názor druhého jsou velmi důležitým základem spokojeného soužití.

Podle toho, co mi kamarád z prvního povídání řekl, jeho manželka jej má určitě ráda, nicméně tvrdohlavé prosazování jejího názoru není zrovna zářným příkladem partnerské tolerance. Ano, zřejmě má svého muže natolik ráda, že jej chce mít co nejvíce doma. Nicméně dostali jsme se opět k našemu nešťastnému kamarádství koně a psa. Tam prokázání citu jeden druhému nesprávným směrem skončilo tragicky. U nás lidí sice nehrozí fatální konec vyhladověním, ale rozvodové statistiky hovoří jasně. A také o vlivu stresu, manželských kolizí a nedostatku odpočinku na zdraví člověka jsou řady pojednání a důkazů.

Příběh koně a psa je určitě skvělou možností k zamyšlení, jak je tomu v našich vztazích. Dáváme svoji lásku k tomu druhému najevo tím správným způsobem??

Pokud vás tento článek zaujal, prosím sdílejte jej svým přátelům

 

horse-394507_1280.jpg

6 tipů k šťastnějšímu životu

Nečekejte, až vám život proklouzne mezi prsty, a pusťte se do splnění svých snů

 

6 UŽITEČNÝCH TIPŮ, JAK NESNÍT O SVÉM ŽIVOTĚ, ALE ŽÍT SVÉ SNY

Motto: Nezměníte politiku, jiné lidi, ani počasí, ale můžete změnit sebe. Třeba i tím, že se pustíte do plnění svých snů.